zastřel mě
17. května 2012 v 2:00 | ma.str
prosím tě, moc prosím
zastřel mě...
ať už jsi kdokoli
ať střílíš čímkoli
může to bolet jakkoli
kdekoli
bez kohokoli.,
pokud to zabíjí
tak prosím
zastřel mě...
nebude to vraždou
nikdy nemohla by být
nebudeš mě týrat
nebudeš
jenom mě prosím, co nejrychleji zastřel.
Neboj se
notak.
Jenom to stiskneš
ale nezachráníš milion životů
zachráníš jenom jeden
jenom ten jedinej pitomej život
kterej nemá vůbec žádnou cenu
protože nic nevydělává
nic netvoří
ničeho si nedokáže vážit
protože nikdy nic porádně neměl...
nebudeš hrdina
je mi to moc líto
opravdu moc,
ale budeš vrah.
Musím tě o to požádat
prosit tě na kolenou
plazit se za tebou
škemrad a svejma ubohejma nehtama
drásat tu tvojí kůži...
víc škody
než čehokoli...
stejně ti budu plakat na tvoje nohy
na tvoje zázračný bíllý
nebo klidně černý
to je jedno
hlavní je, že to jsou nohy
nohy člověka kterej má ještě trochu síly
nohy člověka kterej se nebojí dejchat
kterej chce dejchta
takhle prosím,
jako pro svojí denní dávku
ať už čehokoli
čeho se chceš zbavit
ale nejde to,
tak teda podívej
prosím tě jenom o jedno
prosím tě se slzama v očích
který sou suchý
prosím tě jako ostatní lidi pro jednu pitomou noc v tvý postely prosí,
střílej....
sirma
15. května 2012 v 15:22 | ma.str
prší na střechy
a prší do kaluží
prší na hlavu bezdomovci
prší na toulavýho psa
i svobovnou kočku
prší na děti na jejich hřištích
prší na balkony
na pověšený prádlo
ten rytmus znám
prší na projíždějící auto který trouběj
aby se dostaly brzo domů
a stihly zmoknout
prší
a je to víc jako symfonie
než jako déšť
jenom pro tonoucího to asi není úleva
nechápe umění
návyky
13. května 2012 v 19:49 | ma.str
ve vínu není pravda
ve vínu jsou blitky
ve vodce mám svoje pravdu
aspoň ty její zbytky.
Nemám už ani základní
společenský
návyky
jako je pohlazení
úsměv
potěšení
nemám nic
už ani v té láhvy nemám nic
vypil sem se, vypil do jinýho světa
našel jsem svoje knihy
všechny svoje hovna
znova a znova pročítal jsem je
abych si uvědomil důstojnost života se zamřížovaným oknem
no future
4. května 2012 v 11:06 | ma.str
pročpak to ais nechceš chápat
že v tomhle nemůže bejt žádná budoucnost
vůbec nic, co by jsi chtěla
vůbec nic co čekáš.
Proč bych tě asi tak líbal na nos,
proč bych to dělal na líce
nemáme zítřku,
nemáme ani dne,
jsme prostě jenom dvě bloudící ovce
a jenom proto, že bojíš se samoty
že jsi nejistá
tak jenom proto
holka má neznámá
nebudu tvůj optimista
nebudu ti lhát
no future
jenom to nám zbývá
polízej mi koule
3. května 2012 v 18:20 | ma.str
sem tlustej a nepatřím nikam
a z toho všeho, z tý zoufalosti
polykám všechny svoje sny, svoje naděje
protože bez nich mě aspoň nebolí
že vůbec nic není tak, jak má být.
Celej svět
ta velká bažina smrti
se kterou se dřív nebo později každej ztotožní
probublává a předhazuje
různý barevný pozlátka, svoje jinotaje
se smradem síry v vlastním těle
nezbylo mnoho
- opít se vesele
- poslat se do prdele
- plakat do polštáře
a nakonec i tohle je jedno
než umřeme, nikdo si nevšimne
že doopravdy žijem
že existujem a možná ani toho
že se občas na druhý usmějem
přez týden bez slunce
3. května 2012 v 17:31 | ma.str
polední mlhy tváří se sice slibně
ale co z toho mám, k čemu to je?
Držet se jediné větve na blízku
doufat že vydrží
je to jak báseň
ve které se všechno shovává
opilci vandrují dál svými dimenzemi
slova jsou celý svět
slova jsou počasí
slova jsou nebe
slova jsou obrazy citů
slova jsou city samy
jo to jak báseň
ve které běží čas
kojec je známý všem
konec je na dosah
ale i tak
držím se jediné větve na blízku
m.e.
24. dubna 2012 v 17:46 | ma.str
jen další pihatá holka
a moje raketa dlouhá
navštíví vesmír tvůj.
jenom se nedušuj,
však chtěla jsi to sama
být jednou opuštěna
tak sama.
Chtěla jsi být jak ti banditi
na divokém východě Matky Evropy
hledána tlupou šerifových mužů
s kolty tak nízko
že i kotníky vidíš nahé.
Tak neplakej
země má milovaná
máš, co jsi chtěla
zádušní mši za Krista Pána
sama provdána za stvoření jiných světů
teď pláčeš
a jaké je pointa
ptáš se sebe sama
kyjovové kyjů
20. dubna 2012 v 19:32 | ma.str
snad jenom výraz samoty
dveře z bloudění v bezpečné temnotě
uvízlá kapka na lístku pelyňku.
Hladově hltám další z deštných rán
a vzrušeně čekám na ten moment,
kdy všechny malé kulaté diamanty zmizí
vsadil sem si, že tuhle chvíli nepřežiju
a výhru si vyberu v dalším životě
začínajícím
dalším bezedným ránem
a končí večerem
Koncem dnešního odpoledne
17. dubna 2012 v 18:41 | ma.str
probudil sem se v kleci svého snu
za mžíží zavřenej bez dechu
inu, co zmůžu?
Obnažím svůj pupek světu
jen ať se podívá
jak užírám jeho krásy
a měním je v hovna.
Jen ať si polechtá
ta moje milovaná
chlupatá varlata.
Oko za oko,
zub za zub
k životu daleko
od smrti odstup
jsou nic
16. dubna 2012 v 23:39 | ma.str
moje moč dělá krásný stín
ale i přez to poezie smrdí.
Sic moje srdce drží svůj splín
všichni ti veslí mi tak moc vadí.
Co kdo z nich vidí na jedné skleněné hlavě
dvou rukou světelných
a duši prázdné?
Co jim tak může chybět na jedné větě Pravdy
co postrádají
na rozervané zádi?
Kormidlo mojí Vůle vede mě tam, kam sám chci jít
a výsledky mé prácou jsou nezřetelné
jsou nepopsané
jsou nic.