Květen 2009

jen jednou

26. května 2009 v 14:22 | ma.str
Z rozbouřeného moře ve své láhvi
napil sem se jen jednou.
Kapalina zevnitř nebyla mi k chuti
proto pil jsem jen jednou.

Oči se klíží a ruka upadá
i přez to, že pil sem jen jednou.
Myšlenky mé mi z hlavy odlétají
proč? Vždyt pil jsem jen jednou.

Naposled vzpomenu si jak mi tu bylo
to proto, že pil sem jen jednou.
Jinak už bych byl dávno pryč
vždyť víte, pil sem jen jednou.

Je zvláštní opustit své tělo
jen proto, že pil sem jednou.
Kdo čekal by ve víně jedu,
a pil by? Třeba jen jednou.

skleněné oko

10. května 2009 v 21:54 | matěj strouhal
po tom co pochopil sem jak lidé myslí
a to, že přetvářka je skoro nejmodernější věc
nechal sem, znechucel jejich postoji
jedno své oko na dlažbě velkoměst

jsem zvyklý na to, že díky novému oku ze skla
jsem schopen vidět jen do jisté hloubky citů
sem odkázán k vidění jen určité části spektra
někdy mi to stačí abych pobral celou myšlenku

kvůli skleněnému oku nevídím třetí rozměr
to proto včas neodhalím vaše skryté plány
vidím to plošně a neznám délek poměr
s zandáním skla do jamky oční přibyli další problémy

mé druhé oko, sic zdravé avšak zklamané
nechce být v lebce samo
i díky němu je srdce zraněné
vyměním jej též za sklo

monolog

6. května 2009 v 17:50 | ma.str
akutní potřebu zdělit své pocity světu okolo,
či svoje myšlenky, náměty, duševní stavy vám,
naplňuji schován sám za maskou z "norml kámo".
nepotřebuji, či spíš nechci, být vám znám.

utíkám se raději do míst, kterým sám říkám Sen.
skryt za svou přetvářkou maskován uprostřed vás.
avšak sám v sobě sám sebou vždy jen jsem
stejně by moje verše nevzbudili váš ohlas.

senealita

6. května 2009 v 17:36 | ma.str
měsíčním svite a září hvězd
nechal sem se v noci, do tvého snu vnést
v něm sem ti pomocí znaků a sousloví
povídal o pravdách, které tě nebolí

skrze záblesk na na nebi a tmě po něm
ukázal sem ti rozdíl mezi smrtí a životem
starostí o květinu a pomíjivost její
ukázal ti co znamená žít životy jiných

i přez zlou jitřenku a 1 paprsky slunce
hledal sem cestu zpět do zákoutí duše tvé
chtíc zničit budíky a kohouta zbít
tak myslel sem když musel sem od tebe jít

měsíčním svitem a září hvězd
chtěl sem ti (si) do života realitu vnést
v ní se my, pomocí znaků a sousloví
bavíme o krásách, které se nezdají