Červenec 2009

Artikl obchodu

27. července 2009 v 13:38 | ma.str
Ulice jako lastura pro perly pravé
uchystala místo u kraje chodníku
na trhy večerní, kde dívky mladé
stojí jak sloupořadí pomníků.

K večeru každým dnem na jednom místě,
zabrat si plácek pro stánek se svým zbožím.
Nabízet boháčům, těm s ženou v cizině,
chybějící doplněk k jejich hotelovým ložím.

Pak v noci sychravé, tak jako jindy,
dostat se pryč a špínu dolů smýt.
Naivně doufat že tentokrát naposled
s vědomím co zítra musí se dít.

Beznaděj v krásných očích tvých
je to co láka mě snad víc než ten smích.

Dnes se mnou, zítřek snad bude lepší
jen honem, žádné otálení, placený čas už běží.



(pozn.aut.: není založeno na skutečné události.)

supermanova sebevražda

22. července 2009 v 13:26 | mate.strouhal
Kráčeje domů v chvílích
kdy mraky žerou hvězdy.
Superman zandal nábojnici
prst kohoutek odjistí.

V nejistotě a jiných náladách
kladu sám sobě tresty.
Superman leze na skálu
pádem z ní hledá štěstí.

Rád končím věci
ještě než začít stačí.
Superman stojí na židli
a oprátku si věší.

Průchodem lesním
ve stínu skal.
Superman pije kyselinu
marně se snaží dál.

A schody co vedou
pod úroveň zemskou.
Superman kráčí
stezkou minovou.

Ráno když procitnu
tak světlo displaye.
Superman zkomírá
na ztrátu naděje.

Nesdělí mi nic
co mě zahřeje.
Superman ulehá
na další koleje.

Konec však béčkový
vše v dobré změní se.
Superman zesláblý
své smrti klaní se.

striptér

20. července 2009 v 19:38 | matej.strouhal
Svlékám se vzhledem k okolnímu světu
odkládám jednu vrstvu za druhou.
Začal sem lakýrkami, sakem a vestou
odhodil v dál šírák, hůl i kravatu.

Čím více z mého vnitřku jsem odhalil
tím bolestivější jsou útoky naň.
Taková je za pravé pocity daň
Však radost může být větší než se si doufat dovolil.

Až odhalen budu stát krok od vašeho středu
buď zemřu bolestí z útokůl častých
a nebo přežiji a v mém, více naž vaších srdcích,
pocítím krásu, lásku, soucit, něhu.

V tu chvíli pochopím, zda cenu mělo bojovat
a nahý bloudit mrazi odmítnutí.
Zda mělo cenu přez mráz dál jít
Pak teprv prozřu a budu moc učit, co je milovat.

pokus o existencionalismus

18. července 2009 v 9:06 | matej.strouhal
Užitečný jako hráč na druhý triangl
zajímavý jak panelový dům.
Sny ponechal sem na lavičce v parku
bez naděje na další osud můj.

Budoucnost? Tu hledám v encyklopedii
pod heslem "Štěstí" na straně 153.
Užitečný sem asi tak, že život mě míjí
pryč sou i náznaky zbytečnost popřít.

Ve věku svém, nutno dodat, mladém
cítím se starší jak nejstarší z vás.
Jak praděd rodu, co je z něj dávno popel.
Když mluvím nikdo neslyší můj hlas.

Spirála osudu točí se kolem mne
nejsem však její střed.
Vpravo mám osudy zeměkoule,
nalevo prázdnotu - můj svět.

Kam pozván sem, ryze ze slušnosti,
nechodím, neb seznámem sem
že ne všichni pozvaní jsou hosti,
které by přátelé mý nevyhnali psem.

Když však zvu já, jedou ročně,
ve snaze zavděčit se blízkým,
počítat stačí mi jen s jedním hostem.
Sám dárek si dám, sám rozbalím.

Jednou, jen jedinkrát, v životě svém
našel sem duši co chápala tu mou.
Byly sme spolu ve vztahu romantickém
lehal sem na její postel, postel smrtelnou.

Sem jeden z těch, co nebáli se odejít.
Svět nechtěl mě, já nechtěl jej.
Jediná věc, o kterou chtěl bych prosit,
spravte otce, že byl sem jeho syn, ten druhorozený
Matěj

životem ubytí

13. července 2009 v 20:17 | ma.str
Přebrali života
už v raném věku.
Vánek je třepotá
bez známek vědku.

Zarudlé slzy
tekou jim do očí
pot smíšen s krví
kane jim z obočí.

Pro pocit svobody
upsali se smrtí.
Letové zážitky
ze skal je shodí.

Panelové byty
s lžičkou a svící stačí
můžeš se přidat i ty
tady se štěstí vaří.

pozn.aut.: vymyslel sem to cestou na kole, takže žádnej zázrak to není, ale mě se to líbí tak to tu bude.

nerozlučitelné

8. července 2009 v 19:02 | ma.str
V šeru své duše usedám pod svůj stín
ve snaze zachytit jaké je cítit se mnou.
Nerozvážnost aco zkazí vše, ta se mi hnusí
díky ní nic - byť s šancí malou, mizivou
nepokračuje. Co chtěl sem často mají druzí
jen kvůli ni. Zvána byť hanebnou!

Ve stínu chmur své mysli sedím, klidný navenek
nevím víc zda napravit je možnost.
Další z mých vlastností - těch děvek
co kazí vše v co doufám - je zbabělost.
Kvůli ní je pro mě často útěk
řešení, kterého pro mě nikdy není dost.

A královnou jejich, tou která nutí
mě sedět s hlavou u kolen a v slzách.
Tou která výsledky předchozích dvou kroutí
je přetvářka. Natolik to drzá
že snaží se mě uvést v domění
že stejně by to nefungovalo a krásných
dívek pro mě není.

Co zkazil sem, s pomocí jich,
už asi nenavrátím. Však
u druhé šance, či snad té další,
snad dokážu se chovat tak
jak sám chci.

nadpis

7. července 2009 v 22:54 | ma.str
Honosně hledící...
Abnormálně dokonalá?
Něžně se smějící!
Akutně mi potřebná?