Srpen 2009

deziluzionista

31. srpna 2009 v 17:28 | ma.str
Víš ty vůbec, mé řídící centro
jak sem se cítil uboze
když si mě připravilo o iluze
a ze stolu mě tím smetlo?

Víš že pokřtil sem koupelnu
myšlenkama z útrob břicha?
A víš že špatně se dýchá
kdyč oči slzí na toaletou?

Proč nemůžu poroučet já tobě
ale jen ty, přez moje snahy, mě řídíš?
mělo by si být vděčno že ve mě bydlíš
ne! Ty neustále odsuzuješ mě.

typografie

23. srpna 2009 v 12:30 | ma.str
Ne jenom jeden lásky je typ
mnoho je jich a mnoho zraňují.
Někdo v té příbuzenské cítí se líp
a stále doufá potají
v další nevinné obětí.
Nebo je zakázáno příbuzným
když slzy pryští v dojetí
být si někým blízkým?

Ne jenom jeden lásky je typ
ne jedna možnost jak zranit s ní.
Kdybych byl býval věděl to dřív
jizev mých bylo by míň.
Šikana city jež zřím
týrání pomocí něhy ke mě.
Jen pro ně já v noci bdím
ach ty má krásko, mučíš mě něžně.

Ne jenom jeden lásky je typ
ne jedno její pochopení.
V odmítnutí je skryt domělý klid
"Všechno je jinak, nejde o poblouznění".
Rodinou k sobě byli sme přidělení
ale já o tobě jinak přemýšlím.
Vidíš mě tak jak byli sme zrozeni
nejedou o tvém procitnutí sním.

moje osobní dekadence

18. srpna 2009 v 12:15 | ma.str
Šest hodin sedět a před sebou zeď.
V té sedmé otočit se na bok.
Místo na oči teď do nich mi hleď
do vaší kuchyně mám to jen krok.
Každého něco jiného žene vpřed
každý je jiný když okusí mok.
Mysli si o mě že jsem cvok
když líbí se mi tvoje kosti.
Však na paměti měj života tok
končící jenom v tvé hrsti.
Myslím jen na tělo a rytmus slok
neb tělo tvé jen na mě myslí.

Bez trika vyrazím do soudní síně
s košilí a puky půjdu zaplavat.
Copak mě zajímaj živý svině,
když z mrtvého prasete zaženu hlad?
K čemu je dobré usnout ti v klíně
když sem už jednou pryč odpad?
Na co ti schraňovat citový poklad
když ty chceš moji něhu pít?
Ve světě omylů a polopravd
pravdu jse vydali se bít.
Z mrtvého medvídka už stoupá smrad
je ráno - nejvyžší čas jít.

tristezza

16. srpna 2009 v 23:07 | ma.str
Vyznávám lásku jen svému blogu
i když myslím si že ne.
Lžu jak sobě tak i tobě
nemám moc odvahy k tomu kroku.

Romeova láska byla z jiné rodiny.
O to lehčí měl pozici
Neporušil společenskou konvenci.
Nemusel krotit hormonů hlasdiny.

Julie nikoho neměla
a tím lépe pro něj.
Zbytková beznaděj
vyplavila se do těla.

Zdánlivá omezenost je dáná výmečností.
Úsměv co rozmrazí
co oči zamrazí.
Paprsky svitu z temnot vyprostí.

Nejsem Romeem i když býti bych chtěl
buď mou Julií,
alespoň na chvíli.

nadějná beznaděj

6. srpna 2009 v 12:10 | matej.strouhal
V niterném volání beznadějných myslí
je ukryto víc než mělo by být.
Ve snaze najít pochopení smrtelně sme klesli
chceme se s nimi veselit však nechtějí s námí výt.
K průzračenému svitu neposkvrněné mysli
chybí nám přez moře světa jít.
Kdyby rty mé se na ty tvé tiskly
nechtěl bych nikdy přestat žít.
V chvíli kdy zbývá se jen bít,
bít a hořkost do dna přetrpět.
Chtěl jsem tě příjmout za sestru
světem tě zkusit provázet.
Nehledám je plochou, falešnou útěchu
chci někým nechat se pochopit.
Dva, jen já a převozník plujeme přez řeku
na pramici co se nedá potopit.
Zlaťák do dlaně a vez mě od břehů
kde nuceni sme všichni žít.

Milodat k milodaru přijímám do hrudi,
olověné potěšení od tebe - my lady.

historia de mi vida

5. srpna 2009 v 12:36 | matěj.strouhal
Příteli můj vypadá dost zdrceně
sedíš tu a hledíš v zem u nohou svých.
Bratře co budí tvůj žal v ránu tak nádherném?
Že s hlavou v kolenou zavrhl si svůj smích.
Příteli můj své uči nastraž rozpravě
sedíce na židli tělo tvé nespadne.
Sic ne všechny věci hrají ti do noty
příběh můj chmury tvé vyžene.
Se mnou zapomeneš na svoji depresi *
životem vedli mě příběhy omamné.

Půlku své cesty ztrávil sem v samotě
stojíce u cesty s palcem zdviženým.
Viděl sem vrchnosti jak ve své lakotě
ženou se s prachem zvýřeným.
A jejich pohledu sic neunikl sem
v myslích těch sem jen zatoulaným psem.
V lásce vždy stálejší oč nesmělejší
život svůj věrný jen sám sobě.
Nikotinu chuť byla mi čarovnější
a s láhví usedám na svém hrobě.

Osamocen a zranen sebou samým.
Uzamčen v žaláři co nesnáším
nemám nic, čím chmury zaplaším.
cizím se já tobě stejně jako blízkým.




* vykradeno z http://ardens-aster.blog.cz a přeslovosledněno