Září 2009

cestománie

30. září 2009 v 20:49 | mä.str
V sítích vesmíru procitl jsem,
našel sem podstatu citů.
Že zoufalstvím splní se sen
o to že není třeba lásku.

V smyčkách oceánů hledal sem
a našel klíč k všemu utrpení.
Vede k němu cesta projita srdcem
ale je vzdálená všemu myšlení.

V poryvech větru usnul sem
a probudil se v okně smrti.
Tam souznění končí spolu s dechem,
ale kdo miluje smrt, navždy trpí.

Byl sem všude, ale neviděl sem nic
dokud nespatřil sem tvé duše líc

slohové cvičení - myšlenkový proud

22. září 2009 v 13:56 | ma.str
Jednou, ale nevím jeslit vůbec, tenhle text, tahle slova kterým chybí obsah - prozatím, zformují překlad a jeho významy skrze Ji a její střed. Přez svoji snahu a úmyslnou nesmyslnost sousedící s "ano" za které skládám dík, soustředím svoje vizuální centra jen na abstraktno. Ale černobílá zmatenost spolu s Oliverem a jeho plackami jsou jako rušivé shluky zvuký. Úprava děsná, ale je povolena prootže epidemie rýmy ucpala naše myšlení. Proto bych se na něj měj mračit. Proč? Pro jeho úšklebek hodný Holywoodu, pro jeho upozornění na chtěnou eleganci, pro pc s otvorem na morče a pro dvojpokoj s příjemnou samotou.

demonstrace zmatenosti skrze nejasnost v myšlení

21. září 2009 v 19:18 | ma.str
omlouvám se všem, jejichž konverzace se mnou přispěla k zrození tohoto braku. Ale co si budem povíat, zoufalý básnicí musí znásilňovat jakoukoli inspiraci situací, rozhovorem, nebo posunkem či pohnutkou o to více, čím více je negativní. V tom je jejich prokletí. Nemyslil jsem následující shluky slov jako ospravedlnění, prosbu nebo cokoli jiného.

Čekání na první doteky stalo se fatálním.
Přečkal sem možnost nebo snad nebyla?
Musela jsi vidět, jak něžně si mě měnila
i když teď opět myšlenky sklenkou zaháním.

V té noci letní, v té přišel sem o naděje
neb za zvuku nejedné rockové kytary
některá tvá slova jak kopí mé srdce proklály.
A to teď truchlý, namísto tlukotu mírně se chvěje.

Oč jasnější zdělení o to více trápení
proč nejsou všechyn okolnosti optimální pro mě
když snažím se nebýt poslední v řadě
čekatelů na léčbu srdce tvou blízkostí.

Nebylo lepší by zůstavat v iluzi bez informací
neboť v svém snění doufat se vyplácí.

dvě poloviny minulosti

15. září 2009 v 18:06 | ma.str
Dvě poloviny mé minulosti výtají mě doma
obě dvě neviděl sem dlouho.
Jedna má svůj svět a v něm žije sama
a protone nemluvíme spolu mnoho.
Ta druhá, pro mě tak podstatná a vzácná,
odchází do světa kde očekává své blaho
věčné. Proto má budoucnost nejasná
zatím jen obchází okolo
a nemůže se upnout nadobro
ani k jedné z těch co byli mi výchovou.
Každá do těžké situace má své moudro
ať koukám se přez mraky vstříc slunci nademnou
však slunce je mrtvé nadobro.
Naděje jeví se mi děvkou zákeřnou
a spánku mého noc skončila loni - moc brzo.
dokola hledám ruku co vedla by tu mou.

Dvě poloviny mé minulosti výtají mě doma
dobře mi s nimy bylo a s trouchou ironie,
která mě drží nad hladinou -jen ona sama,
mohu říct v duchu kacířském, že dobře mi i je.
Nepřiznávám si jak chybý mi ta jedna
co stále jen svýmy problémy žije.
A jak přilnul sem k té druhé co sama
mým mužským vzorem mi byla.
A zároveň i vzorem absolutního dobra.
Koliko těžkostí já způsobil sem jim
jak dlouhá byla našeho shodnutí s nimy doba
kolikrát vás jen pohledem přeletím
a kolkrát uchýlit bych se chtěl pod vaše křídla.
Však nekončím už ani v vašem objetí
za svůj život sem nestihl přijít na
to, jak moc ti chybí někdo, kdo se nemění.

ospalost, vyčerpání a špetka z mého oka

13. září 2009 v 20:01 | ma.str
V tanečním reji s můzami z antiky
svědkové času s víny papežů.
Sedíme na baru a naše myšlenky
dotkly se slavných obrazů.
Sme holuby s hlavou bez lebky
a proto sme toho názoru
že mozky naše, zbaveny nádorů
společenských konvencí a omezena
spojí se v jednu nádobu.
Sme za jedno že naše dovolená
od našich těl dokáže na ruku
zaplatit náklady života do rána.


s nejvyžší pravděpodobností to někdy předělám... bude-li to mít smysl