Říjen 2009

HAlucinace NAšich SLAvných VÍKOnů VÁzne.

31. října 2009 v 17:54 | matěj strouhal
Sedíme v parku a mluvíme
o životech a částech věčna
o tom, že jednou zemřeme
chci ti říct, jak si krásná

jak stoupá z cigarety dým
a jak se pomalu smráká
chci říct ti jak málo vím
a jak moc jsi mi drahá

když vítr rozechvívá listí
a šero padá na trávníky
sem rád že mám to štěstí
že my jsme jenom kamarádi

byť lepší zdá se něco víc
však po delší úvaze
lepší je bý to, co nekončí
než koleny na podlaze

je lepší být pln naděje
že budeš stát vždy po boku
že úsměv tvůj mě okřeje
ty můj životní proroku

tok myšlenek přez čističku odpadních slov

24. října 2009 v 21:01 | ma.str
cestuji prostorem a časem
jsem to já
milion

ne, nejsem blázen
jsem voják
centurion

když létat vesmírem, tak blažen
zapsán v notách
vermilion

zamrzlý v půllitru změním se v bazén
z ledu mám potach
frozen-lion

velím všem divizím žen
sem pra strach
milion

každou nocí znovu vražděň
sound-system v botách
alkohol

životy básníků

16. října 2009 v 18:55 | ma.str
na nebe psát a o něj se bít
vždy zůstat sám a neznámý
ke slunci drát se a s ním i pít
z hvězd noci prach dosyta jíst

z měsíce den a k němu výt
ze světla noc a v ní jen snít
doufat ve vánek co dává žít

po moři plout, s vlnami se bít
na poušti spát, nenechat se vysušit
po lávě jít, nepřestat souložit
s inspirací co chce tě okouzlit

básníkem být je úděl největší
světem bloudit a zemřít neznámý

peředcestí

14. října 2009 v 20:45 | ma.str
(pokus o volný verš)

tolikrát prošel sem okolo bufetu
a hledal, přemýšlel, čekal jestli tam vejdu
otevřít ty dveře, vejít
odejít ze šedi ulic, kaváren, čajoven
netočil se kolem lamp a světel
nebrodit se blátem, kalem
výdat se s krysama a poslouchat splašky
interpretace myšlenek lidí z bufetu - sračky
vejít tam a okusit co je žít
vejít tam a nevrátit se do ulic
o máme za svět?
a co máme ze světa?

z popela povstává každým rokem

8. října 2009 v 21:56 | ma.str
Řekněme si to na rovinu

ať máme jasno.

Netvrďte mi tu volovinu

že můžu být co mi libo!


Zabte mé sebevědomí

stejně vás tak irituje.

Vemte si co zbylo z iluzí

a nebo jen opijte mi je.


Z života co mám před sebou

vybíte moje naděje

držte mě pod svou botou

a každý svou trochou mě poblijte!


Vemte si inspirace, pokusy,

a vůbec, nechte si vše co mám.

Bláta z pravého dna loknu si

a potom z podledu zamávám.


Až vemete všechno, co kdy měl sem v mysli

budu moc začít nanovo, deformovanosti prostý.

manifest zoufalství

4. října 2009 v 20:36 | ma.str
S lanem u krku zakládám umění
Sepisuji to, co ještě není psáno nikde
Bude koncentrátem výtažku mého srdce
Manifest mého slohu je tvořen zoufalstvím

Je lehké sepsat jeho slova
Obtisknu na papír všechny své pocity
A doplním je předmluvou z ryzí nicoty
Nakonec závěr - čekání na zítra

Nový sloh dotkne se všech dimenzí
Nebude nikoho, koho se netkne
V něm krása s realitou krutě se protne
Jak krásné může být čiré zoufalství!

křižníky

1. října 2009 v 22:16 | ma.strö
Tvé tělo měl sem k dispozici
V pronájmu za část života.
Tvé ruce křižovaly po koberci
Mé zase po tobě, pořád, dokola.

Oči co zářili do noci
A toužebně se přivíraly.
Hruď se ti vzdouvala k měsíci
A ústy obou můzy šly.

Jak ručičky hodin
Co stále kmitají.
Jak bouření hladin
Těla se zmítají.

Čas zdá se kratší a noc tak mladá
Ale i přesto vidím jen tvá záda