Leden 2010

1/4 hod.

26. ledna 2010 v 18:21 | matej.strouhal
(pro Terku Dlouhou, protože se jí líbí)
1/4 hodiny bolesti do který shrnu život
je 10 minut úsilí pro jedno malý pivo
3 minuty lásky co hledá se minutu
a minuta pochopení
konečnosti životů

cogito ergo cogito

21. ledna 2010 v 17:12 | ma.str
všechen můj žal mi můžeš vzít
není to těžké
stačí jen říct
vlastně ne
nemusíš mluvit
stačí mě jen tvou přítomností opít
jenom tím, že jsi tu
to tvůj smích
a tvoje oči,
letí se mnou po Orbitu.
Nechci už nikdy světlo hvězd pít
a z prsů komet sát svůj klid
nechci už jenom s jetřenkou spát
nechci a nebudu
dávat jí žrát
ve verších svého citu
a v písních pooiviny všech mých světů
astrální blaženot je mi málo
to o tobě se mi v vesmíru zdálo

jsme jen dvě voločky v sněhovém poli
pohledy studené oba nás bolí
sme víc než včechno a míň než nic
chceš-li to jinak, stačí říct

soubor odstavců vol. III

16. ledna 2010 v 21:11 | ma.str
část A)
vidíš mě v úplné nahotě
kluka co neví
co netuší kam jde a proč
co ví ještě snad
jenom to co chce

slyšíš mě v celé mojí tichosti
jak křičím s zavřenými ústy
jak za pomoci myšlenek
volám na zítřek
červánky na nebe
s myšlenkou na tebe!

část B)
aluminiový prášek setři z pod nosu
od teďka mám mozek z hliníku
mozek co lehce se taví a formuje
mozek co září a nepřestane
se srdcem z vosku jde to dohromady
objekty mé lásky se mění jak myšlenky
na život a na smrt!
ale teď chci žít
a z toho aspoň chvíli s tebou
alespoň týden na zkoušku
pravda, chci víc, ale nechci tě trápit
i měsíc se mnou, by tě mohl zabít
jsem destruktivní granát z války
co odhodíš
a děj se vůle Boží

dialogus

14. ledna 2010 v 19:30 | ma.str
máš chladné ruce
a ty zas teplý
vážně se naše ruce střetly?
máš plné rty
zato ty tvoje
nestály za to líbání.
máš krásné oči
co se v nich
dvě hězdy noci prohání.
hm.. díky, to ty tvoje....
nestojí za mé dívání.
To ten tvůj smích
vždy mě mrazí,
když prodlužuje čekání.
taky se směješ
a co z toho?
tohle je čas už ztracený
ztracený? tak to pak ale
nedá se zkazit snad nic víc.
ach, tvoje vlasy, tak dokonale
překrásné...
no super, a ty tvoje
sou asi dlouho nemyté!
tak se jen usměj, jenom trochu
dej mi víc času poznat tě.
víš, radči zalez do brlohu
a nesnaž se mě nahánět!
počkej, jsi můj sen
všechno co chci je teď tu se mnou.
bylo... di si už lehnout!!

balada psána samotou

5. ledna 2010 v 18:15 | matej.strouhal
(když životní krásy
nazveme okřídleně
z zachránců jsou vrazy
z vrahů nebes sémě)



Jsem tvůj sen, co tě budí ze spaní
Kontrabas větví, k tomu zpěv havraní
Temnota nitra v stínohře duše
Nad ránem samota pokojem kluše
Přichází dívka, mladší než ty
Nejmladší z mladých, zákona kryt
Drží ji v okovech touhy a čekání
S životem jenom občas se seznámí
Vždy však jen sama, bez průvodce
Cíl věčné touhy
Má ve své ruce.
A snaží se dojít k cíli svého žití
Nejsou to plytké lži, není to naděje
Nejsou to děti.
Chce jenom cítit tu sílu v těle
Sama se sebou se v peřinách pere
A vítězí
Jsem tvůj den, co tě nutí do spaní
Poslední paprsky co smrtí zavání
A ty jsi zase doma.