Mé drahé, mně, mým drahým a dráhám vzdáleným

15. února 2010 v 18:01 | ma.str
Mám všechno a nic
Víc než chci mít
Jen málo vlastním pod mraky v deští
Ale vše v plánech - snech o štěstí
V myšlenkách a verších zmaru
Ve své hlavě plné jedů
A své kleci na city
Jen sluncí co měl jsem
A jak zářily jasně
Než v měsíce zchladly vzápětí
V stříbrné záře bez hlásky
V ty tiché písně pro lásku
Co nedají mi v noci spát
Snad jen to jedno, předposlední
Ze sluncí asi nejjasnější
Září i přez dech astronautů
Dál jako slunce, co dech praží
Dál vysává mě a vysouší
Hrdlo co hnízdem salamandrů
Mám svoji vilku plnou soch
Tam mramorových, tichých známých
A k vilce záhon bonsají
Tam i tu jednu bledou růži
Mou drahou, zranitelnou mojí krví
Co sluncem mi, i měsícem
Co se mnou letním poutníkem
Co rostu s ní tak vzdálený
Jen skřítkům deště poddajná
Pro všechny další
myšlenka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama