Píseň pro kofeinovou vílu

25. února 2010 v 23:29 | ma.str
anotace: přemýšlel jsem dlouze, zda-li to sem dát nebo ne. Je přeci sprostou krádeží kousku atmosféry vydávat za svoje verše, co si mě vybrali za jejich bránu do světa. Je ale také pravdou, že samotné verše se mohou dotknout jenom básníků, lidí co dokáží překládat vítr a zář do lidské řeči. A že básníci jsou zavázáni nejen sobě, ale i okruhu jejich čtenářů, nenechávat si to nejlepší pro sebe. Tím pádem jsem byl nucen vyžší vůli, nebo chcete-li snad silou denního snění, umístit sem i tuto pasáž myšlení vesmíru, co jsem ji zrovna vešel do cesty.

Když kráčíš s lehkostí vánku
z těch 15 mramotů na molu komedie
vim že jsi Ta, co inspirací pro infúzi
ty jsi má poezie

když s letmým úsměvem
obuta do múz kožených řekneš
tak ahoj, cítíš tu strofu ve vzduchu
tu slabost vůle nás, vymřelých jinochů

snad není na stalo a snad jen scéna z mraků
kde v konci nesmělí slabost svou přemohou
určím si cíl a zítra řeknu ti,
směj se jen na mě, jsi mojí nadějí
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama