Březen 2010

němá dvojice

29. března 2010 v 17:42 | matej.strouhal
němá dvojice koupe se v řece
říční víla a Poseidon
říká mu přání, co od života čeká
on na oplátku jaký je šapmipon
němá dvojice koupe se v řece
lodička z papíru
a indický slon
řeka je dlouhá, s klidným proudem
jen občas trocha vlnění
co loďkou hne
však za zatáčkou čeká jez
a pod ním náš slon zahyne

co chci

23. března 2010 v 20:20 | ma.str
nechci být prorok, iron man
nechci být víc nežli sám jsem
chci objevit jen krásu v sobě
a čerstvé květy na svém hrobě

soudobý Oidipus sázkař

12. března 2010 v 18:58 | mate.strouhal
vyjela za ním v tom vlažném ránu
na olověném oři zla
vyjela na něj hlavou napřed
celá se před ním roztekla
uložil k spánku sebe s milou
za zvuku zvonů do peřin
nejednu noc teď na ni sahá
vidí ten její vlahý stín
z polštáře její vůni dýchá
pohřbil svou milou do peřin
pohřbil svou milou
vlastní syn

pro mojí drahou skoro-sestřenku

10. března 2010 v 21:26 | matej.strouhal
jak vyrván z času a uvržen pod prostor
do hlubin myslí pod sloupy sobectví
tak přišel sem na svět (co si mě ani nevšim)
namísto krásy atletů a moudrosti aristotela
dostal sem víru a slepou naději, vzálené sny
a půl hodiny jednoho tvýho brzkýho rána na rozmluvy
jasný, k tomu dvě části různých večerů
a jedno odpoledne s fotbálkem jako bonus
cenu pro útěchu
a tvoji důvěru co mi lichotí (zvlášť, když se směješ)
nedal sem ti za to nic, jenom pár blábolů
usměv? spíš škleb co je k smíchu
sbírku mých motýlů co sem je vymyslel

- a spolu s tebou pojmenovat chtěl
tu kolekci mrtvé krásy
kde ten prostřední
s azurovým znakem na křídlech
vzal tomu vlevo, tomu bílému, jeho poslední dech
aby mohl vletět do sítě hrdě, jako král -

a spousty bezceného času myšlenek
a tyhle další shluky slov
bez řádu a hodnoty

květinová paranoia

3. března 2010 v 16:58 | ma.str
prolog: šeptem
(ponoř se nad ránem do ticha zrození
a prožij sám v sobě další část životů
ulehej každý den do starých prokletí
není to tvý tělo je to jen zem, pár orgánů
nemá větší hodnoty než obal na vakuum
tvá duše je cennost co spolu s myšlením
doufá v osvobození slov a překutí na zlato
skrze alchymii starých rituálů
dej život od těla do myslí, přesuň tu energii
nedoufej v nic, jen svojí teorii
jen v sebe sama v svou krásu
křik z oken šedých domů
dětský pláč do zvuku varhan
malířský štětec, co nechce nic)

závěr: polohlasně
dneska jsem cestou odpolednem uviděl:
přejeté ptáče a svobodného psa
co ptal jsem se ho, čí že je
odpověděl mi že ničí, že je svůj
ale že jestli chci, můžu být jeho
řekl jsem NE, sem taky svůj
svobodný pes můžou kousnut každou kočku
a pochopili sme se oba

viděl sem květiny v boji za svobodu
prorůstat se skrz cesty, jejich žaláře
viděl sem je v stínech pod skálou
zformované k náletu
viděl sem vykácený les a skz něj skály
a přemejšlel sem, jestli je hezčí les ve své pomíjivosti
a nebo věčnost skal
a taky sem viděl bažanta

pak ale sem překročil mrtvé ptáče
co pod koly civilizace ztratilo život
a věnoval sem mu tichou vzpomínku
viděl sem slunce a křičel na ně
:" ty zkorumpovaná svině"
a pak sem šel chvíli stínem mraku
to potvrzuje moji teorii, že svítí jenom pro bohatý

konec:nahlas
to je všechno