vzpomínky s tužkou

24. června 2010 v 10:14 | ma.str
(osobně se mi moc nelíbí, moc rýmů, strašně sladká, neobjevná, ale snad se někomu líbit bude. A kdyby ne, tak ji pořád můžu smazat)

falešný úsměv se vždycky pozná
nehledě na to, jak's holka krásná
a tak i přez to, jak si na mě hodná
ti musím říct něco, co tě asi udiví
stále víc promítám ty tvoje úsměvy
na svoje sítnice, na víčka zavřený
i když je vidím jen na fotkách
a ve svých choromozkových představách
stále je vidím jako živé
malinko rozmazané
a vcelku matně.
mrzí mě, že sem ti občas zalhal
a hodně se vymlouval
jako "klasickej případ"
chtěl sem tím jenom zakrýt led
za kterým viděl sem tě stát
dělal sem to nejspíš jen pro ten pocit
že teď by se mělo něco stát
aby ses začala znova smát
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 24. června 2010 v 11:54 | Reagovat

Promítání úsměvů je hezký obrat ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama