vzpoura proti oslnění

16. června 2010 v 15:20 | ma.str
jdu dlouhou ulicí s pocitem zázračna
co na naši počest opěvují mé básnické vzory
kterým velím já, mý bardové věčna
máš svoje nálady jak já ty své
začátkem zítřka už dnešní nebudem
a já chci zachytit tu krásu bezstarostna
co z tebe září
stejně jak ten smích, co nenecháš ho doma
a tvoje zlozvyky, které snad nikdo nezná
jsem žongléř se slvoy ne jukebox na verše
nepřešel ani den, bys toho nevěděla
a přesto stále dál mě prosíš o básně
ve kterých víc než krásu tvého těla
chceš najít něco, co by sme mohli probrat
vidět se znvoa a v klidu tabák foukat
aby i mraky si užili nemocí
kterejm teď věříš, že jednou tě položí
a já ti půjdu na pohřeb pohovořit o tobě
jak tě pamatuju v mladistvé nádheře
a s nehty oprýskanými od života
jak sfinga, co ztratila svůj noc
pot útoky napoleonova děla
nechceš být múza, ale už jí jsi
gentlemani se nebijí v cestách za svými sny
a každej z nich jen pár slov by slyšet chtěl
a půjde s tebou na druhý konec světa
to pro tu nedochvilnost, co nutí nás se bát
a pocit úlecy když přijdeš celá zářící
a kvlůi větru, co tě hladí po líci
snažíš se rukou vlasy učesat
což vůbec nemusíš, nádhera není upravenost
i když ty z obojího máš, i po vypité noci, dost
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama