Leden 2011

krása pocitu pochopení

30. ledna 2011 v 21:18 | ma.str
oslněnost bez strachu
z toho co přijde
a bez dechu
poslouchám příběh
všech příběhů
o putování 
všech nahých chvilek
kdy na střechu
poseldních dní  
dopadá kapka 
druhá k ní. 
jakto, že tohle všecho
stalo se samo a nešlo
vůbec postřehnou
jak málo
bylo potřeba překlenout.
k ránu se duše oprostí
od reality nových pověstí
a ocení
nekonečnou krásu pocitu pochopení 

my journey to the stars

28. ledna 2011 v 0:33 | ma.str
pojď ke mě maličká
a polib nad víčka
mé čelo ztrápené
mou duši bolavou
ještě blíž ať můžu cítit
jak studíš mě a víš
že tohle prostě nejde vrátít
ale i přez to klidně dál
bez rozmyslu hladíš
tvé toužebné kruhy
dávno jsem si přál
a v tu kouzelnou chvíli
nechat se tvojí přízní zkrášlit
a teď jsi tu a vím
že tohle je konec
kým jsem byl?

( s těma názvama mam fakt asi problém, teda občas. Tohle se jmenuje podle písničky, co sem při uspořádávání myšlenek poslouchal. nelekněte se ji http://www.youtube.com/watch?v=3zAZeyCIqO4&feature=related )

..chtěl bych bejt želva a mít ohromnej krunýř..

26. ledna 2011 v 23:33 | ma.str
večerem v malých betonových budkách
v zastávkách, čekárnách
čekáme na sebe a nemůžem se dočkat
poslední kouřový nad ránem
jak lehké je, jak lehké je si stýskat
a nevěřit v prostý nezájem
a jak krásné je, nejkrásnější je doufat
jen tak se toulat za sluncem
a nikdy, nikdy si nemoc vyčítat
že jsme se stali tím, čím jsme
malinkým princem
a jeho snem 

(tak a tady to je až do očíbijící!! Nějak sem si to pročítal, všechno [a dokonce se mi z toho hodně věcí i zpětně líbilo] a došlo mi, že sem vlastně sobec. Většina textů je o tom, jak nemam co (koho) chci. Vlastně sem asi ještě dítětem, co prostě když to nemá, tak porád dělá bordel a snaží se upoutat a čeká na toho někoho, kdo se jednou sebere a spíš z zlosti, než ze soucitu, mu dá předmět jeho zájmu. A ten je tu problém. Pokud předmět zájmu není věc, ale cokoli s svojí vlastní vůlí tak se klidně může stát (a vše tomu nasvěčuje) že prostě se druhá část nestane. Což sygnalizuje i tu možnost, že budete mít šanci číst moje ufňukaný žblemty až do mý smrti s aktualizacema. Výhra co
A pak sem si taky uvědomil jak mě strašně baví si povídat s někym a mít radost jenom z toho jazyka. Třeba že se něčemu řiká jménem něčeho jinýho a to se rozšiřuje, až se v tom všichni ztratěj. Prostě takový ty drobný hříčky. 
A chtěl bych bejt želva a mít ohromnej krunýř do kterýho bych se shoval vždycky, kdyžby se mi něco nelíbilo a moh sem si tam v klidu fňukat.)

Pterodaktyl

20. ledna 2011 v 22:36 | ma.str
Má milá...
dejte na mou radu a přej si víc
než myslíte si, že vůbec můžete chtít
berte si jak dostáváte a něco k tomu
přiberte si, jinak se nedostanete domů
s plnou náručí
květů
copak jste uschovala do své malé skořápky
do svých kapes, za oční víčka
pod jazyk
že jste najednou taková plná života
a naděje...
kam na tyhle přeludy chodíte.
nehledejte odpovědi na dnech láhví
nehledejte je vůbec
buďto příjdou za vámi - samy
a nebo vůbec
třeba neexistuje ani jedna správná odpověď
a třeba vůbec nepíšu tak dobře jak si myslím
a třeba se ze mě jednou stane okřídlenej pterodaktyl
kterej vás všechny, uplně všechny
sežere a bude si lítat dokola a chlemtat
svym ohromnym zobákem všechny láhve co najde
až je dochlemtá a pak, když už mu bude na zvracení
ne jenom z toho pití, ale i ze sebe
ale hlavně z toho všeho kolem něj
z těch zbytků lidí co jenom tak choděj ulicema
a myslej si, že si nikdo nevšimne jejich neuplnosti
že ji shovají za nějaký speciální hadříky nebo prostě za to
že na sobě nebudou mít nic
prostě že můj hladovej pterodaktylý zobák odlákaj tim
že mu ukážou čerstvý masíčko
myslej si, že se nebudu ptát
tak potom se ten velkej zlej pterodaktyl sebere a zajde k tobě
zaklepe svejma polámanejma křídalama na dveře
a se slzama v očích tě bude prosit o odpuštění
jako obyčejná troska, zbytky někoho
koho jsi potkala
a znala
zbytky potkana

blaf

17. ledna 2011 v 10:37 | ma.str
musím se vrátit v čase
a vzpomenout si
kde jsem to nechal svoji kůži
a znovu oblíct se

obě oči otevřený
kde to kurva jsem?
jo, aha, doma
večer to bylo velký
snad mi o tom něco poví
moje ruka zkrvavená

vítám tě, nové ráno
a rád tě vidím
další dne zázraků

masovost masokombinátů

13. ledna 2011 v 19:24 | ma.str
hodiny odbíjí další dny
další z těch přerasných chvil štěstí
smířený s tím že se nic nezmění
užívám klidu co jsem nepozbyl
jednoukrát za dlouhý čas
přiblížit svoji oči k tvým
dvakrát pak, s dotekem řas
oddálit chvíli, o které jsem snil
je pravda, že není to obvyklé
že neni nic, natolik krásné
jako být stále sám
v pokoji bez oken
a stopovat přez řeku Styx

chci popsat svět

10. ledna 2011 v 22:57 | ma.str
každá má něco za sebou
něco na duši
každá dělala něco
co se nesluší
přesto jsou krásné všechy z těch
skrze které chci popsat svět

hmmm... caffé time

6. ledna 2011 v 11:59 | ma.str
houpy hou
houpy hou
BUM!
při obouvání jsem se praštil hlavou
o stěnu
spíš jsem se teda opřel abych
nespadnul
rozproudilo to sny
a život
pivo
se Sněhovou královnou jsem se bavil
o upírech
a každého černocha se ptal
So Jimmy, how´s your guitar?
vlastně jsem žádného nepotkal

Ráno: L.Blanc: Lidé jsou si rovni potřebami
hmmmm
caffé time!

večerem

5. ledna 2011 v 10:12 | ma.str
každý večer příjmáme strach
smrt na saních
znásilněna parašutystou
dvojnohé dítě se čtyřma rukama
ovládá z kolébky osud světa
probouzí v nás vzrušení z
archetypu strachu v našich zádech
ví o tobě, ale ty o něm ne
jsme jim
spoutaní
a nádech
se neodpouštíí

kino krásnohled

1. ledna 2011 v 22:14 | ma.str
dokázali jsme to
máš svůj oblíbený film
uložený do datových schránek mozku 
životní komedii plnou zoufalých omylů
hraje tam celej svět, celej
a promítáš si jej na svoje brýle
v rámečku obrouček utíká čas
trošku jinak, trošku víc opravdově
třeba když si jenom tak sednem a dloubeš mě loktem do žeber
ta bolest tam je, a je opravdovější než jindy
zvlášť pak cestou domů
jak jindy
není to trošku, ale jen malinko, nezvyklý
že kino samo o sobě
je, narozdíl od filmu, natolik překrásný 
je to
malinko
neúměrný
tomu co se stalo
ale je kouzelný
vidět oči tvoje tikat ze strany na stranu
a mít přitom šanci snít o tom
že hledaj zrovna mě
a jenom mě