Březen 2011

jizvy jsou zhotnělé vzpomínky

30. března 2011 v 9:36 | ma.str
neuvěřitelný vůči sám sobě
sám sobě nevěřím
chci jenom vyskočit z nížin a leťet
stejně jak vajgly z oken paneláků
poslechnout svoje vnitřní dveře
co otvírám už po sté
marně
připouštím
že každý moje malý zranění
mě dovádí dál a proto
je mám všechny, i ty nejblbější
hrozně rád
i když si to nepřipouštím

pozor erotické zařízení

25. března 2011 v 19:53 | ma.str
pozor erotické zařízení
nesrkej prsty do zásuvky
nebezpečí pádu do prohlubně
přejeďte durhý chodník
pozor, podlaha je vlhká
lepím ti na tělo cedulky
a přitom se stydím
omezení maximální rychlosti
práce na vozovce
úsek měřený přítelem
lepil bych jich tam mnohem víc
kdybch byl býval jen nesnil
vjíždíte do tunelu
strmé stoupaní
konec pohovoru


(původně taky jeden z textů do Glam Porn)

hladina bestiarisiti

24. března 2011 v 22:01 | ma.str
až bude nejhůř
smetu si drobky ze stolu
zajím je růžovým práškem
proti světabolu
a promyslím si svoje další kroky
potemnělými chodbami mého uložiště
přímo k tvé kuchyni
kde vaří se, na plotnách mojí vášně
pohlavní orgány

(začátek je ukradenej ze života)

23. března 2011 v 10:11 | ma.str
líbíš se mi když seš opilej,
kdy budeme pít příště?
hele seš fakt neuvěřitelně milej
ale vyndej mi vlasy z kýble
nepochopím, proč se sám sebe neoptám
"to se nebojíš"
nad rozpadem tvojí duše
to se vážně nikdy necítíš
jako ten největší průser?

pro a. a h.

20. března 2011 v 11:43 | ma.str
1) padl mi kousek tvého mládí
do oka
a jak má ruka tvá stehna hladí
roztává
padl mi kouset tvého světa
do krve
a jak se ruka k tvému klínu svezla
tak prudce
jsi se nepatrně škubla
emoce?

2)
přestáváš věřit na lásku
a s ní i snít
jarní déšť malách oblázků
nahé nás stih
viděl jsem je přicházet
veliké žulové mraky
a jejich obsah
moje slzy
zkamenoval

plasma-gun: návod na sestavení

19. března 2011 v 12:36 | ma.str
vlající se silou bezedných lahví
zahlédl jsem kousek cíle
zformovaného v jiném těle z kostí
a masa
vcelku bezpečně jsem tušil
že kdybych jednou něco takovýhle zažil
tak nevím
no což, byla to kráse
a cesta domů se strachem ze svítání
s kouzlem propité noci
a kosti stehení

3 plky z jedné děvky

12. března 2011 v 3:44 | ma.str
1)
chrliči oleje ze střechy pekelné
dali mi vědět o svém chtíči nezlomném
o chuti
výrazně
zajet ti křídli do dásně
citím tep v noze
potřebu srdce
kopat
démony
když v obležení bezvěrců
tvého kultu
leží stře
magického kruhu
po jehož okraji bezvládně
pluju a nevím
jak vejít

2)
nepláče jenom duše
pláče už i tělo
shovám se do stínu
sám sebe
vlastní lítosti
se mi zachtělo
všechno se zachvělo
pod kopyty slonů
neotesaných
co v noci
noci bezesné
barví sníh
tvé nevinnosti

3)
(glam-porn text)
v potemělé záři
na dni po lahváči
jen tvý oči září
a je to moje vina
že všechno pohasíná
když se hvězdy páří
průnik našich paží
kdo o tebe se snaží
odumírá

nabalenci

11. března 2011 v 7:18 | ma.str
viděl jsem lidi hledat jídlo
v kontejnerech za supermarketem
a dojímalo mě, s jakým klidem
drží svoje, polonahnilé, životy
ve svých rukou tak pevně
že by jim je nikdo, vůbec nikdo
neměl šanci vzít, nebo změnit

zastavit ostatní

8. března 2011 v 17:53 | ma.str
mám do čela zhašenou cigaretu
znamení vyšší síly
díky němuž jsem bohem mých malých světů
rytířem pro všechny mé
verše překrásné
sklánějí se přede mnou a možná proto
mohou se jenom málokoho dotknout
musíte chtít mě
pak se vám budou líbit
ne přát si televizi, pod jazyk papír
a zastavit ostatní

pospíchejme

6. března 2011 v 13:25 | ma.str
to byl jen vítr v koruně stromu
anebo hukot v mojí hlavě
jak dlouhé cesta vede k mému hrobu
tolik let kterými dravě
pospíchám

nebudu si s vámi povídat, teď ne

4. března 2011 v 14:43 | ma.str
dva hrudní koše
jenom seskupení kostí
které ve stejném rytmu
znovu a znovu
zdvihají váhu celé doby
na jijichž hrudních kostech jsou
postaveny pilíře demokratických totalit
na kterých se třpití raní rosa, ve které se zrcadlí hvězdy
prohání se po nich vítr
přesípají se duny věčných pouští
dva hrudníky a stejný rytmus
dvě srdce vůči sobě aritmická, možná i vůči sobě samým
nahlíží na ně všichni malý zrádcové
všichni falešní proroci
mladí básnici
všichni

opilost na schodech

3. března 2011 v 1:21 | ma.str
na ráno seru, ráno nebude
zítra jsem jiný člověk, s jiným osudem
rozhodnutí leží přede mnou na stole
i když půjdu údolím šeré smrti
nebudu se bát nerozhodnosti
padla mi do plic naděje mého rána
a poslední hvězda sešla ze svého jasu
v plechovce
od
ananasu