Duben 2011

garážní epopej + 2x a stále prvně

24. dubna 2011 v 20:46 | ma.str
Garážní Epopej
3)
malínké kamínky na víčka
zavřela oči mého človíčka
dívenka v saténu s vlasy barvy dehtu
co v dolech prohání mysl až zdechnu

blištivou krabičku pro malá křidélka
jsou na ni napsána kouzelná písmenka
a bednu nesou jen dva páry rukou
jedny jsou moje, a druhé dívky s kosou

bojím se oslovit mou černou družku
nechat jí prostor by otevřela držku
potom se jenom já sám válím v blátě
jen sem si vzpomenul již jsem se zarděl
a přitom ji, s velkou noblesou
polikám v garážích
z kterých mě vynesou

1)
Elizabeth?
princezno mého snění
Elizabeth?
nechci už zažít probuzení
Elizabeth?
jak krutá jsou rána kdys jenom v hlavě
Elizabeth?
dej mi probudit se v trávě
a trhat květy vonných stromů
vlát s vánkem pod okny oblohy
a hladit slunce po tváři
laskej mě svými doteky
Elizabet?


2)
slzy co nezvlaží
v skupině známých lidí
pokud mě nesestřelí
tak snad ten další
minuty odpočtu
člověka do počtu
na jasném vidění nezáleží
chci se ho zbavit
neboť si málo vážím
těla co nejde vlastnit
vlastní schopnosti
v hlavě zažít
o tolik lepší pocit
než soucit

I.

20. dubna 2011 v 19:22 | ma.str
měsíc mi svítil na cestu do pekel
a pára stoupala k nebi
od nozder
v sobě snad všechny kouzla světa
a malá jiskra
smíchaná s tabáčkem
do nosu vklouzla a zaslepila moje oči

a pršely střepy z nebeské vytrýny
na chodník
kde blištily se snad jenom kvůli tomu
že jsme tak chtěli
utíkal čas jak nikdy předtím
a když pak nad ránem ustoupil stín
držel jsem tvoji ruku a snil

konzumní řádky

13. dubna 2011 v 17:34 | ma.str
kup si můj život
za nízkou cenu
kup si jej dokud prodávám
kup si můj život
dám ti i slevu
kup si ho a hned budeš mít dva
jsi to co vlastníš
a v jakém množství
touhletou nabídkou staneš se mnou
kup si můj život
tak honem
nebo snad
nechceš být básnířkou?

než vzplane ta moje

10. dubna 2011 v 13:07 | ma.str
rozsvízily se na mě neony
rychlojídelních vozů
nenadávám ti za rány
ani ze vzdoru
jemon mi řekni
králi neonových zemý
proč mě chceš zabít
to totiž nevím
jenom mi pověz
můl bílý králíčku
kolikrát ještě budu muset
rozsvítit svíčku
než vzplane ta moje

radost ze stimulace

2. dubna 2011 v 23:56 | ma.str
budu u tvé postele sedět celou noc
a čekat se svou rukou
kdybys volala pro radost
budu tam čekat a ze všech sil
snažit se nalézt nějaký cíl
ke kterému bych své prsty směřoval
a tebe neprobudil
ale stimuloval
potěšil