Červenec 2011

dohánějí nás světla lamp

28. července 2011 v 23:11 | ma.str
po tom brku
co sme si dali v práci
nastalo takový divný marihuanový ticho
takovej mlžnej opar se snesl na naši dílnu
a všechny šroubky se schovávaly
protože se bály strojů
jsou jako my
a bylo ticho
svatý klid mezi
dvěma světci
co všechno vědí a nemusí mluvit
nebylo delší než vteřinu
potom zase padly šroubky do strojů
a mě došlo
že si vlastně jenom na něco hraju
na beatníka
na pracovníka
na sebe


(add 2) znova sem se zaposlouchal do the plastic people of the universe a zase se z toho nemůžu dostat. Jediný, co sem z toho dostal je obraz v mý hlavě, kterej mi udává hrubou podobu toho, jak by se měla odvíjet budoucnost kapely g-p. Housle, basovka, možná kytara a saxofon. Jo a bicí. Každej by sme zpívali kousek ale nechtěli bysme zpívat texty, konkrétní vyznění mesijášských výplodů proti dutým zdím, nebo snad mravokárné šproty o hladovění a policejních státech ne.... zpívali bysme pocity. neurčitý abstraktní pojmy vyjadřovaný slovníma hříčkama co je navoděj.. Nakonec z toho stejně bude to, co ze všeho. Nic s možností vzpomínky)

bez úmyslu - ne smyslu

26. července 2011 v 13:09 | ma.str
sedim
nohy na židly
v halvě pití, co jsme nestihli
v ruce pero a vzpomínky
symbolické
kousl jsem tě do rtu
byl sem mimo
ale i tak mě to, nevim proč
bavilo
co se stalo?
napadlo mě, v práci
že
jsme postiženi samotou
prokleti nezadaností
v světech
barevně
vymalovaných
snažíme se zlomit
zlomit zla
možností žít jenom v sobě samých
v hlavách
zla myslet svobodně a ne o jiných
lidech
zbavit se špatností vlastnosti dokázat nevinně obejmout
pohladit
jenom tak
bez úmyslu - ne smyslu

povidlová pomázánka s rybou

22. července 2011 v 6:22 | ma.str
Nemůžu si pomoci, ale
Vždycky když se sehnu s lopatou k bedně
Abych nahodil další várku šroubků do soukolí
Měřící jejich vhodnost pro vypuštění do Světa
Tak cítím
Jak mě práce znásilňuje.
Její zbraní je vina a myslí si, že když mi vymyje mozek
V kyselinové lázni rozkřoupaných a vyplivnutých larev
Vyvíjejících se bez poskvrny v olejových lázních pod děravou střechou
Tak že potom zapomenu na svůj čas
Který ztrácím
A který jsem mohl věnovat marným pokusům o vzlétnutí.

t.

19. července 2011 v 20:58 | ma.str
To co mě na tobě tolik vzrušuje
A mám na opravdu smrtelně nejradši
Nejsou ty pohledy a zvláštní slovní hříčky
Ale totiž to, když mě líbáš na krk a
Trochu koušeš, jenom tak malinko
Hebce, něžně přibližujíce
Opravdivé skryté vášni v hlubinách
Snílkových očí

představena a odjeta

17. července 2011 v 13:24 | ma.str
nejdřív moje pohyby rukou vyzvěděly
že nejsou to, co je chtělný (povolený) nahnilý
a tak si sám
sedím na rytmy plouživé
vyluzované kapelou bez bubnů
sám, jen můj splávek vedle mě
když tu náhle
další situace vedly mě pryč
do světla promenáy pouliční lampy
na studený chodník co od piva lepí
místa co šeptají
"sám musíš vědět, co chceš"
a tak sem jenom seděl a smál se ji do očí
dvě hodiny
a myslím, že ani nepoznala, jak moc je humorná
exaktní
povolná
naštvaná
představena a odjeta.

freedom battery

15. července 2011 v 14:35 | ma.str
těším se
že jednou najdu někoho
komu řeknu jenom
"zachraň mě"
a on bude přesně vědět co chci
i když já to nevím
ale přeci
mohla by to být dívka
anebo oblak prachu nad setmělou krajinou
výkřik exotického ptactva pod peřinou
nebo kaluž s ropou
a zápalkou

noční směna

13. července 2011 v 13:50 | ma.str
cítíš že mám hlad
a já to vím
tak nech mě najíst se z tvých prsů
a tu divnou vyschlou rybu z krku
vyplavit jednou provždy
vodou života
která pramení někde v tobě
někde divně, hluboko
má studánko



II.
obličeje za zrcadlem
jak o nich veděl pan Bromden
ty poslední se na mě ještě laskavě usmějí
líbají mě
celou tu dobu kdy jim to dovolím
a tam, kam já chci, kamkoli chci
ale pak jsi tu ještě ty
jsi určitě od nich
jinak to není možný
jsi část odrazu mě samotnýho
na lesklý hladině
uhlazenýho světa lidí

tak.

3. července 2011 v 12:20 | ma.str
pánové s úsměvem šibalů
a životní pravdou na rtech
co vědí, koho mám milovat
co dělat ve vaně
na dně
serou