Září 2011

Mlžné hory Splínu

22. září 2011 v 19:08 | ma.str
pročpak se mě ptáš, maličká
jestli už bude jaro?
Nečekali jsem již dost
a co se stalo
nějak to všechno pěkný
dávno vyšumnělo
a já to vím.
Proč se tak klepeš, maličká
je ti snad zima?
Dlouho jsme, zamrzlí, leželi na dlažbách
moc dlouho na to abych si všiml
že budoucnost dávno odešla
do mlžných hor
Splínu.
Co sem jen chtěl říct, maličká,
co jsem si myslel
jedno polechtání na žebrech
ramenem
nezmění nic
i kdybych chtěl.

a když nemáte nápady, tak tam dejte cibuly

21. září 2011 v 20:49 | ma.str
Všechno je tak nějak divně. Ne že by to bylo jinak, hůř, rozplyzlejš nebo složitejš. Je to to samý, ale divně. Malý radosti jsou víc přemáháním k úsměvu než radostí. O co se snažim je na vyližprdel a tak všeljak. Neuvidim hrozně dlouho koho vidět chci a uvidim ty, co sem dlouho neviděl. A bude to divný. Vždycky je divný vidět někoho po dlouhý době. Formulování myšlenek nějak pokulhává a tvůrčí aktivity jsou kde, no vidíte sami, pryč. Celý myšlení se soustředí jenom na nepodstatný blbosti.
Nic z toho, co mi proudí hlavou, nemá význam. Věty, který by mohly bejt vyřčený a vykvíst jako poupata, shoří v tichým pohupování hlavou. Situace, o kterejch cestou k nim přemejšlim jak budou super, se zkazej nějakou blbostí. Tma je snad jediná věrná věc. Když jdu domů, je tma. Tak to má bejt. Nikdo nevidí moje prohry a v tichu mám dost času se připravit na setkání s kýmkoli.
Třeba se to změní. Zase se zašiju na kolej a budu moc plně participovat na svym druhym životě. Ať si klidně compadre myslí, že sme trosky. Aspoň jsme, ve svý troskovitosti, upřámný. Nechci už si na nic hrát ale na druhou stranu zdi vim, že pravdu nemůžu řikat všem a vždycky. Pravdu - spíš ty věci, který mě napadaj jako možnosti. Tolik možností, který se nikdy nedostanou ven.
Chci taky bejt jeden z těch hezkejch a šťastnejch, nebo aspoň schopnejch a zajímavejch, nebo třeba i spokojenejch a vyrovnanejch. Třeba taky ne, ale určitě bych bral bejt tím, jako co umí někdo působit. Veselejší bych bral taky. Zase se smát.
chci se zase smát

je Řím

19. září 2011 v 21:10 | ma.str
potkal jsem ji znova
je Řím
všechny moje cesty vedou k ní
končí v ní
pak se otočí
a skončí
ale stejně
je Řím
protože jinak
bych ji nepotkal
ani u buráků
ani u vod
ne
je prostě Řím
za doby Nera
hoří jak okraje
Collosea

temach

11. září 2011 v 11:07 | ma.str
(nějak sem to vylovil z mobilu a nevěděl co s tim)

možná že vyyrosteš holka,
možná že ne
možná se pořád budeš líbit divnejm klukům
pálit si zdraví za zdravím
přemýšlet v relacích normálně vzdálených
a snažit se osvobodit.
Možná tě jednuo, holka, pustím ven
možná že ne
možná se pořád budeš líbit divnejm klukům
hasit si žízně se mnou
protože
žiješ jen ve mně
v mojí hlavě
vězení s lodním šroubem
kanárčím zpěvem
a pouštním letem
přez oblázkové hory malomocných končin světa

opravdovost

6. září 2011 v 7:37 | ma.str
Naděje na jedno použití
lásky, co se dají recyklovat
města složená z ekologicky šetrných pastí
ve kterých můžu vyhrát
obrovské slevy na další výlety
do hlubin plastových srdcí
moderních barbie-slečen.
Sezóní výprodej dívek na léto,
chlapců na podzim
rodičů na zimnu
dávají pocit moci nad osudem
možnosti rozhodovat se o dětství,
přetvořit jeho podobu k obrazu svému
a v jednom roce ztvořit svět kterému
chybí snad jenom jedno
opravdovost.

tázací

3. září 2011 v 12:21 | ma.str
stačí ti tenhle svět?
věčná šeď
falešná zeď
model pět?
Stojí ti za to takhle žít
mezery zaplnit
díry zazdít
rouhat se?
Baví mě ještě takhle snít?