a když nemáte nápady, tak tam dejte cibuly

21. září 2011 v 20:49 | ma.str
Všechno je tak nějak divně. Ne že by to bylo jinak, hůř, rozplyzlejš nebo složitejš. Je to to samý, ale divně. Malý radosti jsou víc přemáháním k úsměvu než radostí. O co se snažim je na vyližprdel a tak všeljak. Neuvidim hrozně dlouho koho vidět chci a uvidim ty, co sem dlouho neviděl. A bude to divný. Vždycky je divný vidět někoho po dlouhý době. Formulování myšlenek nějak pokulhává a tvůrčí aktivity jsou kde, no vidíte sami, pryč. Celý myšlení se soustředí jenom na nepodstatný blbosti.
Nic z toho, co mi proudí hlavou, nemá význam. Věty, který by mohly bejt vyřčený a vykvíst jako poupata, shoří v tichým pohupování hlavou. Situace, o kterejch cestou k nim přemejšlim jak budou super, se zkazej nějakou blbostí. Tma je snad jediná věrná věc. Když jdu domů, je tma. Tak to má bejt. Nikdo nevidí moje prohry a v tichu mám dost času se připravit na setkání s kýmkoli.
Třeba se to změní. Zase se zašiju na kolej a budu moc plně participovat na svym druhym životě. Ať si klidně compadre myslí, že sme trosky. Aspoň jsme, ve svý troskovitosti, upřámný. Nechci už si na nic hrát ale na druhou stranu zdi vim, že pravdu nemůžu řikat všem a vždycky. Pravdu - spíš ty věci, který mě napadaj jako možnosti. Tolik možností, který se nikdy nedostanou ven.
Chci taky bejt jeden z těch hezkejch a šťastnejch, nebo aspoň schopnejch a zajímavejch, nebo třeba i spokojenejch a vyrovnanejch. Třeba taky ne, ale určitě bych bral bejt tím, jako co umí někdo působit. Veselejší bych bral taky. Zase se smát.
chci se zase smát
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama