Listopad 2011

vinný střik

18. listopadu 2011 v 14:36 | ma.str
hladím se po varlatech
abych zapoměl
jak velkou mam chuť blejt
jak je svět pitomej,
a k tomu piju víno
který je pěkně hnusný
už je mi zase blivno
ten svět mě dusí
ještě že stále mám
dvě zdravý ruce
a dole v kalhotách
planoucí slunce

(no, asi nejsem moc romanticky založenej pisálek, zvlášť ne v pátek)

ptát se umí každej blb

15. listopadu 2011 v 14:08 | ma.str
kolik času nám ještě zbývá?
šedých chvil už je bezpočet
je to jen další falešná víra
bude i nadále, to co je teď?

pověz mi znovu, že máš mě ráda
usměj se, ještě naposled
rozzáří ještě očka malá
hlupák a němý zoufalec?

slepý společník

13. listopadu 2011 v 0:33 | ma.str
je zima
hrudní koš se klepe samovolně
měsíc se směje
cynická svině
k tomu je tma, hlavně ta vnitří
co žebra zase vrací zpět
a dál
přez kůžu ven
horoucí noční temný chlad
všechny vyrval
co může srdeční sval dělat
když je tak unaven že jeho stahy
nejsou už tím, čím bývaly
návaly něhy
ale spíš
sípavým kašlem
slepým společníkem

Rybynabíráka

11. listopadu 2011 v 19:45 | ma.str
nemám krev, která tě může spasit
není dost čistá, plna krásy
nejspíš v ní není ani tolik dobra
aby se odlišila
od chuti hovna.
Ale přece
za co mě trestáš
zkurveně zlej Světe?

raní plky

8. listopadu 2011 v 12:14 | ma.str
já - "hele, já už vim, proč je to tak v prdeli. Nějak, když si to zpětně promejšlim, tak mě napadá, že tam funguje něco jako machanismus reagující na pocit trapnosti. Takže teďka mi bude stačit analyzovat jeho původ a až ho zistim, tak si budu moc racionálně odůvodnit, jestli má cenu nebo ne. To by mi mohlo pomoc se k tomu nějak postavit"
spolubydla - "heh"
já - "myslíš, že je tohle zprávněj způsob na jednání s dívkami?"

zajímavej útržek z dnešní konverzace na pokoji. jenom aby tady něco přibylo

robotomie

3. listopadu 2011 v 21:34 | ma.str
nikdy sem si nedokázal ani představit
já krásné by mohlo jednou být
sedět si jenom tak, opřenej o topení
a pozorovat odlesky monitoru
na tvých očích
které, jako dvě žabky na hladině
poskakovaly po verších od Hraběte.
K tomu ty malé rozvíření vzduchu
vniklé intonací jeho veršů
se skličujícím nádechem zapomění

dejme tomu...

2. listopadu 2011 v 11:38 | ma.str
Jak vznikají
zamilování
na prví pohled?
To si třeba takhle
jednou
na vlnách odpočinutí
hnětu svou rukou
přirození
a z nenadání
se otevře okno naproti
z dalšího bloku na kolejním sídlišti
a vykoukne víla
usmívá se
dívá
a já vím, že neodsuzuje
všechna ta smotaná brka
rozlitá vína
a vůbec celou malost pokusů
o změnu směrů
kostitřasů


(nějak mi dochází uplně všechno)