Prosinec 2011

je tohle všechno, co měl si kdy rád?

29. prosince 2011 v 15:20 | ma.str
až jednou propluješ po lince horizontu
až vzhůru, vzhůru do oblak
dotkneš se svými rty slunečního svitu
svezeš se tramvajemi hvězdných drah
a skočíš dolů, spátky k nám
na naši zemi malinkou
pak pochpíš, jak moc jsem rád
tou tvojí malou hvězdičkou.

Zpátky tam, v plamenném moři bez bolesti
kde čekali jsme na zrození
viděl jsem všechny silné pěsti
co v jednu chvíli milování
udeří se silou padlých hvězd
rozbijí láhve a zbytky pití
vylejí do odpadních vod našich myslí
a vydláždí kroky prorockých cest
opilou krví se zbytky endorfinů.
Utvoří oceán ze slin a hlenů
aby se mohly nadnášet
nad mořskou hladinou mileneckých nocí
v tom je to proroctví
v tom je to uznání
v tom je ta krása?
Je tohle všechno, co měl jsi kdy rád?

tradadratadadrááá

28. prosince 2011 v 18:33 | ma.str
červené víno a popel
ve dvou se pereme o jednu postel
další z těch nocí bez víry
plných všech běsů jsme strávili
abychom, jednoho dne z rána
pochopili
jak málo nám zbylo veselí
o co víc erekcí
polorekcí
a bezrekcí
jsme spolu zničili
při snaze poprosit o další z těch malých nešvarů
ukrytých v kalhotkách
pomálu.

Vánoční

24. prosince 2011 v 15:24 | ma.str
skryti jsme pod září hvězd námi rozhžnutých
tváře se šklebí zas v úmrtných stazích
přejeme každému jen všechno nejlepší
stejně to nikomu nevychází.

daleký tichý pláč, který k nám proniká
stává se pouze kulisou všednosti
jak malé děťátko, na které pijeme
brečelo ve své nevinnosti
stejně tak brečet si můžou ta ostatní

mohou též spasit svět, mohou mu pomoci
pokud se ovšem budou chtít vzbudit
jak dlouho bez jídla žili dřív proroci
tak proč bychom se měli tím trápit?