Září 2012

pro moji milovanou sochu

13. září 2012 v 14:14 | ma.str
porno nás učí lásce
a nedostatek peněz odříkání
neschopnost nás všech je zkouška pokory
a rozmary trhu kážou o spasení
co stalo se s vírou?
Až podivně maldý holky staly se prorokyněmi
protože už ho tam měly
a starý ženský sou zase vědmy
kněžkyně v chrámech rozkoší
protože ho tam pořád maj
není už boha, co by tě potrestal
není už strachu z odpuštění
je jenom jedna modla
jedno sousoší
v Brně na náměstí.

nástřely

6. září 2012 v 9:59 | ma.str
je to jako když nastřelíš žvíře
a necháš ho jít
není to soucit, není to slitování
je to jak rybám řezat ploutve a vracet je do vody
je to pocit uspokojení
nakonec
není to snad jen jejich problém, že neplavou?
taková zvláštní temná záliba v připomínání
trochu i formování mysli do tvý představy milování
je to jak nastřelit zvíře a nechat ho jít
s jednou nohou zlomenou
nikdo po tobě přece nemůže chtít
zapomenout.
Už dávno to nejsou procházky zamrzlou krajinou kolem řeky
ztratily se ty intimní tiché chvíle kolem středy
nezbylo moc, z pozorování filmů za oknem
nezbylo vlastně vůbec nic
jenom to listí zase padá
a v dešti chutná cigareta jinak
tak trochu, jako houby
nebo pokora

nadraní

3. září 2012 v 17:14 | ma.str

(jakože nad ránem)

slunce mi svítí přez závěsy
na mojí hruď ve který kdysi
zbývalo místo pro noblesy
dneska je tam jen masa z masa
svalový obal kostí
- krása.
Slunko mi svíti na moji hlavu
na oči trochu bez výrazu
a ústa mírně otevřena
v čekání na další svěží rána
kdy bílá mračna přikryjí
co zbylo z mojí peřiny
a rozednění
oběví mě v křčích
s bílkovinnou pokrývkou
mé vlastní peřiny

nuda si vybrala svoji daň

2. září 2012 v 15:44 | ma.str
I.
z přebraných regálů životního spěchu
z přehnaně ceněných krátkých vzdechů
vybíráž zboží z ciziny
s záruční dobou na dva dny
nebo i vteřiny
v romantickém obalu z paprsků slunce
a zrnkem písku na cenovce
hledáš si šťastné momenty
co naplní všechny tvoje sny
protože domácí je už tak dost známý
ale to cizý, nepochopený
je tak jiný
tak vnitřně vzácný

II.
zjevena v oparu z deštné mlhy
se svými vlasy barvy tmy
dýchaje rytmicky, aby to mělo zvuk
směješ se na mě, dokonce i na mě
štastnější kluk
asi v tu chvíli nežil
a ani nežije
a až tě uvidím někdy příště
budeš stále tak krásou, tak moc svou
že se budu stydět
za to jak neschopnou
rytmiku
myšlenku
poetiku
a celkovou
estetiku
(asi i za tu bílou skvrnu na triku
moji jedinou a poslední
vzpomínku)
asi seš víla, jinak to není možný
že s touhle krásou umíš všechno o tak moc líp
i když těch roků tvých
je znatelně míň

III.
kdyby to bolelo o trochu víc
asi bych ti to musel říct
takhle si nechám pro sebe
že není mi zrovna příjemně
když vidíš mě v téhle mé
kriplovské ulitě