Leden 2013

placebo revival lonely hearth one man show

27. ledna 2013 v 23:50 | ma.str
alcoholic kind of mood
není to otok
je to můj úd
není to pokušení
ale strach z něho
nechci tě pohladit, zahrnout něhou
nechci ti ublížit
a opustit nahou
nejspíš bych neměl
na tebe vzpomenout
nejspíš jen neumim
zepomenout
jak ale můžu?
byla jsi první
políbenou
nádhernou
tak neuvněřitelně nezapomenutelou
a s pocitem,
že jenom a jenom mou
zároveň křehkou
a svobodnou...

Proč tak moc smrdím?

21. ledna 2013 v 21:55 | ma.str
hloubavý lidé kladou otázky
a moudří odpovědí
já ptám se tedy:
-Proč tak moc smrdím?
-Protože jsi se dlouho neumyl
neočistil se, neznovuzrodil.
Obratem sám sobě odpovím.

classic

21. ledna 2013 v 21:16 | ma.str
životy lidí mi probíhají
za oknem vlaku
stejně tak všechno ostatní
je dávno v tahu
z exploze jisker zbyla jen káva
a trocha tabáku
do dalšího kalného rána
kde není nebe bez mraků
ale jen
mraky bez nebe
a já sám
bez sebe
pro slzy nevidím tvoje dvě
hvězdy naděje.

zpověd citronovníiku o hnojivech slunci

14. ledna 2013 v 2:03 | ma.str
jsem roztomilej ostrej chlap
co se neobejde bez balzámu
ale k ránu
se skvrnou na prostěradle
si umanu a tebe obejmu
a při tvé kráse, při ní tě prosím
neboj se toho,
že chybí ti šaty,
jelikož před Bohem
všichni jsme nazí

Porclaine

12. ledna 2013 v 14:42 | ma.str
Dívej se na mne o chvilku déle
usměj se na mne o trochu víc
ať tvoje překrásná malinká očička
zahlédnou všechno, co chci říct.

Dívej se na mne o chilku déle
sedíme po boku, hrdě a směle
sním o tom jediném, malinkém,
dotyku rtů na tvém těle.

Dívej se na mne a nech mě snít
nechť oba víme, že nemožno
v obětí pospolu budoucnu vstříct
vykročit směle a neuhnout.



( A trocha doznání nakonec. Začal sem poslouchat Beatles a st peper's lonely heart club je to nejlepší, co se dá poslouchat k tovém drobnámu přemýšlení o tom, že třeba Ty, jsi vskutk úžasná, ale já pořád na hovna. Nebo o to, že naše prostrová ohraničení světů jsou rozdílná, nebo o to, že ty máš asi jiný sny než jet s kytárkou stopem žebrat a neřešit vůbec nic a nikoho, nechat ten svět prostě na zkrvenejch pár dní zmizet, odpoutat se od něj a nezkrytě přiznat, že mě tohle sere. Ta cirkulativnost těch zailovaností a raního vynuceného vystřízlivění protože se prostě nemůžu snažit narušovat tvůj svět. Je to divný, jak o tom přemejším a snažím se to sepsat i přez to že vím, že mě za to odsoudíte a řeknete si, že se moc lituju a nedokážu nést váhu zodpovědnosti za cokoli, že jsem prostě nedospělej a blbej, ne jako vy. Že nezářím. )


[jo, zase sem se jednou opil]

imitace hromů

6. ledna 2013 v 12:08 | ma.str
líbivé úsměvy
uhrančivě rumu,
citíme potřebu
imitace hromu
enyway

Příjdeš mi úžanou
ohromnou, bezvadně
hýčkej mne úsměvem
a potom zasněně
nechej se unášet
obzorem za něj sám.
Vítej ve světě kde
Áron je pán.