Květen 2013

KŘIK!

29. května 2013 v 11:42 | ma.str
smutná jsou rána
prostá něhy
smutné je probuzení
do všedních dní.

Smutná jsou očka
bez života
smutný je úděl
žít život svůj.

veselí, co skrýváš v sobě
je jiné
a ty to víš

je mi smutno.

25. května 2013 v 13:27 | ma.str
řekli jsme si poseldní ahoj
a rozešli se zády k sobě
je hrozný prožívat
samotu v hrobě
hroznější sledovat
ty prosmutněný noci s flaškou rumu
motýlí křídla, v poryvech breku.
Nenarodili jsme se pro sebe
sudičky nám nedali políbení
dříve než přišli jsme na tenhle svět.
Neplavali jsme stejným štěstím
jenom když sme byli spolu
potom, při líbezném svitu
usínali sme tak, jak usínají šťastní
a plakali tak zamilovaně
že čáry života
na vnitřní straně dlaně
pohly se slastně, protože museli
ó tehdá
jo, to sme byli veselí.
Ale dnes, v poledním chladu od kovového nebe
je tomu jinak, je tomu zle
v žaludk vodku
v zornici smrtku
a mému smutku
je čím dál líp, daleko od živé vody
daleko od klišé všedních dní
s společným obědem, libovou večeří
a potom sexem
kdepak jsi?
Tu já jsem.

Prodám ti sebevraždu

18. května 2013 v 17:54 | ma.str
chlapci dostávaj přednost před mámama
a mámi před chlapci
něco se stalo mezi náma
nebo mě v palici
jinak bys věřila že všechna rána
jen trapným úsměvem nekončí

dámy maj přednost před dívkama
a prachy před chlapci
něco se stalo mezi náma
nejde to vyčíslit
nejde to vypočíst
nedá se smířit s tím
že dřív než před náma
dávno je za námi
možnost to otočit
vůle se přitulit
schopnost to docenit
(potřeba souložit?)

Bláto je krásný, až když vyschne
kytky zas rozkvetou, ale pak klamně
hrají si na krásu
v porycech letních vánků
bláto se oloupe
když vyběleno sluncem
odrkyje původ svůj
svou vlastní bažinu
která je špinavou
zato však upřímnou
ou
ou ou
kytky mě serou
ou
vlastně i lidi
ou
a napotřetí
je tu to zapomění

Libozvučné Dozvuky

15. května 2013 v 12:22 | ma.str
zase jsme spolu trošičku popili
nemám to ze vzpomínek
mozek je v prdeli
a proto netušm
jestli jsem nebyl zlý
jestli jsem nezranil
tvý očka nádherný
jenom sem hodně pil
tak jako normálně
neznám už vůbec nic
o mírách nemluvě
ale tys nádhernou
vílou co čaruje
a proto prosím tě
tak jako pokaždé
odpust mi, upřímě
nechtěl jsem překážet
tvojí tak nádherné
kráse tak všemocné

mé jméno je Jméno

6. května 2013 v 15:12 | ma.str
ukaž mi svoje skryté běsy
pověs mi o tom, čeho se děsíš
dáme jim jména, konkrétní označení
jedno jsou peníze
to další rozednění
pak je tu klec, s zavřenou mříží
ošklivá potvora pod postelí
křídla co shořela při zrození
andělské zpěvy z hlubiny peklené
dřívější chyby
dnes už dost zřejmé
jediné mávnutí kouzelnou hůlkou snů
zlomí to prokletí
tu dlouho porobu
jen abys nechtěla
zas spátky do spárů
dřívějších model bdění
když jednou upadneš
v pokušení

záliba v utrpení

2. května 2013 v 15:56 | ma.str
cítím se prachem, ze kterého jsem se zrodil
záložníkem v obrazech, které jsem osvobodil
hořícím keřem, v moři pouště
odvržen paprsky každého slunce
plouvoucí loďkou z dřevěné kůry
a bouří větrnou, co stožár shodí
divnějším protějškem sebe sama
malinkou prosáklinou nekonečna
svým snovým obrazem, ku slávě snění
zvlášntní je záliba v utrpení