Září 2013

systematický chaotikon

19. září 2013 v 11:40 | ma.str
nesnáším tvoje nebe
je lesklý zlatem, a slizem páchne
nechci v něm upadnout v zapomění
ale tvý peklo
údolí dýmu a ty plameny
jak krásný je pocit se svobodný
po ránu nadechnout síry,
vysmát se náhorní legii krysí
co tvoje kotníky líže
aby při představě, že jejich bůh jim dává
mohly se vyblejt potom doma
a zase poránu nějak tak svěže
jít za svým nebem, plným pustošení
soběs sám zvolil, cestu zotročení!

se neposerte!

8. září 2013 v 22:35 | ma.str
pustíš ji a letíš dolů
do pekla z prachu a malejch nožů
do toho společnýho malejm koncům
do útrob baziliška a hloub do sedmi moří
pustíš se a prostě sletíš
tak jemně rozřežou, že ani neucitíš
že už to nejsi ty, že v sobě scházíš
jenom ti připadá, že pevně si sedíš
a přitom za sebou nevidíš nic
jen bílou mlhu na pozadí fotky
umělý úsměvy a vystrčený zadky
pustíš ji a letíš dolů
bílá je barva svatebních šatů
a tamty proužky, ty jsou pro ozdobu
vezmi si hůl a vyraž z domu
nebo si vypal další dávku
ze samopalu těch šťastnejch zítřků
pro který vraždíš dnešní krásy
ve kterejch tvoje šedý vlasy
připomenou, že kdysy dávno
měl si v tom nějak jinak jasno
to bylo mládí
a co ti zbylo?
Jen pohyb rukou
a v trenkách bílo

rambovi zpěvy vol.I

1. září 2013 v 11:23 | ma.str
tělo je z detailu pěkně hnusný
chadný jsou rána v tý tvý přízni
a bušení srdce jinak vyzní
když nehřmí už, a jen tak šumí
dlouhá je cesta sadem štěstí
beru to zkratkou, po smetišti
abych si řekl
a už dost!
nebudu dřímat, flákat se cestou
když kašlu na cíl
stanu se nebeskou
slávou
a tak čistou
že najdu sám svou duši věčnou
rozčtvrcenou sic
však pevnou