Prosinec 2013

liják

28. prosince 2013 v 21:08 | ma.str
(aka zase piju sám na kolejním pokoji, pecka...)

Z některejch obrazů se nikdy nedostanu
a tak je zlatem oblepím
tak nějak ráno zase vstanu
na chvíli zmizí i můj stín.
Tvý rtíky plný snění z hlavy už nikdy nevychlastám
a tak je v ledu zamrazím
ve všech svejch básních se hodně chvátám
pak jednou zmizí i můj stín.
Některý pohledy už nikdy vidět nechci
i přes to se jich nezbavím
a proto dál, s klidem v srdci
nabízím noci velení.

beznadějno

19. prosince 2013 v 11:49 | ma.str
přijal jsem tě do své mysli
a vyslal vstříci světu s pěnou
prostě sem si nad tím vyhonil
cítíš se méně ženou?
Jenom sem vnímal drobounké jiskřičky
nebo je kalhotky, co koukaj nevědomky
a dokončil, co musel jsem.
Cítíš snad, že jsem tak hnusen
nebo jen dalším, beznadějnem?

vozataje

18. prosince 2013 v 15:15 | ma.str
je doba prozření a doba temna
shovej mě nachvíli mezi svý stehna
já ti to spočítám
tři, dva, jedna!
Vnímáš mě cele jak odlítám
tak nějak do eterna
kde voní šalvěj a
když zvrátíš kauzalitu tak nejsem špatnej
jen oči v igelitu
dál smutně vzhlížej
na stropní lampu mýho bytu
teskně se valej
stonáj a koulej se na dráze světem
zasklený ve slídě
raněny ránem.

Marii

17. prosince 2013 v 12:47 | ma.str
dáváš mi víc když sme spolu
než falešná dospělost bez tebe
Ježíši byla jsi matkou a tak znovu
pojmi mě zpátky, zpátky do sebe.

Váhavě dotýkám se tvé vnitřní krásy
váham i nad tím, jeslti to krása je
ale když pomalu ostříhám tvoje vlasy
ó moje Marie
snad ti to nevadí
snad tě to nesere

zdístěny

16. prosince 2013 v 18:05 | ma.str

je nejlepší chápat se v souvislostech
odvislej od souvisla
se švem na rtech
je vlastně dobře, že dneska je zbytkem včera
taková árie
dost možná opera
s vodníkem v hlavní roli
mrkáním do šera
a chutí večera.
Je lepší vidět se v horizontu
zrození, života a non-koncensu
v spirále víření historie
vnímak ho jen tak, jak je
a z duševní euforie
zbude jen součást nekonečna

dělňasova raní hymna

4. prosince 2013 v 12:52 | ma.str
věřím si už jen tak z půlky
po šichtě zatlačim oční důlky
do rána doufám v uzdravení
prý v nebi je
a nebe není.
Před zimou vědomí prolnulo s vesmírem
ta zima po ránu, (pan vrátnej) Dobrý den!
tohleto přesně chci, to tolik rajcuje
práce mě zušlechtí
otroctví ukuje.
"nebaví mě vstávat do světa na sedmou
nebaví mě vstávat, než pajzly otevřou
jednou to dělat muset budu"
prodám svůj čas na odpor osudu
a tak až do důchodu zapomeň na snění
buď budeš jedním z nich
anebo poddaný