Leden 2014

xylofon

30. ledna 2014 v 12:45 | ma.str
ťuk, ťuk, ťuk
zmrde
budem si spolu hrát
dokud to půjde

ťuk, ťuk, ťuk
zmrde
snads nečekal
že z toho něco bude

ťuk, ťuk, ťuk
zmrde
hraju si na xylofon
když mírně zaťukám
ozve se silný tón

ťuk, ťuk, ťuk
zmrde
už cejtíš
jak palička tluče
a víš
že neutečeš
orchestru z nitek nitra
paličkám nákloněným
slzavým mlhám jitra
jak rád jsem milovaným.

Sell me, sell me my friend, l´m not the only one

27. ledna 2014 v 10:51 | ma.str
Totální destrukce bez známky respektu
dyť stejně umřeme, tak proč ne hned?
Stejně se motáme v elipsách incestu
čím, když ne souloží, točí se svět?

Totální destrukce bez známky respektu
sklenice pivní plní se sny
a příští dny, ty jsou v nedohlednu
protože do rána schází nám
chuti žít trošku a panáky tři
tyčí se z Golgoty výhružně k měsíci
radši se nevracej
stejnak sme kacíři
radši se nevracej
k budoucnosti.

nepovolit

22. ledna 2014 v 11:03 | ma.str
Chodím a přemýšlím
je ta díra ve vokně
po mě?
Pak by za to mohl chlast
a snad
bych se mohl mí i tak rád.
Chodím a přeýšlím
jestli se s tebou pořád můžu bavit
a taky
na základě čeho
jsem tak hrozně rozbit.
Spíš moc nechodím
protože to bolí
ale přemýšlím
jestli se hodí
nepovolit.

Chvalozpěvná

17. ledna 2014 v 14:14 | ma.str
Spatřil jsem bohy své
když v tričku seděla jsi jenom tak
modlitbu svou jsem proto pěl
a chtěl být volný
jak můj pták.

Viděl jsem Eternu
se sestrou Nicotou vstříc světu čnící
nevinná bělma tvá zářicí svatostí
a proto slávu svou
chci mít v tvé píči
-
nerad tě vidím samotnou.


(jednou vydám zbírku perverzního spritualismu - v nákladu jednoho kusu na haljzl papír)

žalozpěvná

13. ledna 2014 v 13:33 | ma.str
jé ty mi scházej, ty tvý nohy
udrží v mlčení zástupy bezvěrců
ty dlouhé polibky před branou do oblohy
dva mladé Olimpy, sídla dvou papežů
jim dávám za oběť, a tomu všemu
mé obě víry a s láhví rumu
svatýho Petra uplácím
nevinnou církevní felací.

(to mam z toho ježdění vlakem)

Feurio!

11. ledna 2014 v 13:17 | ma.str
Chci slyšet umírat zástupy v Sýrii
ó jak jsem nechutný a přezto nebliji
chci jednu víru, jeden svět
jednotnej výklad všech tvejch vět
raketou prosvištět slzavý údolí
na lodi rychlí šíp plavit se se svojí
velikou lásku, rajcovní na pohled.

Pak další ráno další kafe, další všechno
na dosah nebe v absurdní snaze
pohladit tvoje vlasy
při dalším nádechu znova mě mrazí
pryč odusd, pryč od všeho
pryč daleko, pryč zas a znova
polejvat olejem obě svý ruce
a v záři slunečního hovna
v nástroje zkázy změnit je hbitě
zajet ti do mysli
vyvlastnit tě
z tý tvojí pohody krásnýho dítěte
do světa našeho-krásky a zvířete.

hymnus

3. ledna 2014 v 11:33 | ma.str

Stáhni mě s sebou do svého plamenného lože
v záplavě chtíče polib mé rty
minulost nezvrátíš, ach můj Bože
kolikrát ještě musím být bit?

Připoutej pozornost mou jenom na sebe
a jako cherubín obal mě křídly
možná se nepotkáme nikdy tam nahoře
nejspíš i proto už v pekle umím žít.

Probuď mě poránu záplavou čisté něhy
co krájí mlhu před svítáním
tak jako čepel zrezlé břitvy
kterou si řádně nabrousím.