Laem

28. ledna 2015 v 11:34 | ma.str
Dostal jsem šanci pobláznit se
a přijal sem ji bez okolků,
tajemnou formulí ve svém hlase
dalas mi šanci pobláznit se,
já ji přijal, a v jednom kuse
maluju zámky z oblaků,
tužkou jak jezdím po papíře
s vidinou možných zázraků,
maluju zámky po papíře
a tenhleten je jenom tvůj.

(Laem .... co by to jenom mohlo znamenat. Dyť to slovo ti přece jen něco připomíná a čim víc nad tim přemejšlíš, tim víc se blížíš k závěru... "Léon to není, i když je to podobný, žeby snad... Lanem?
Celej tenhel virtuální vesmít je přece poskládanej jenom ze slov, je verbálním únikem. Dá se tu najít hodně temnejch zákoutí kde neplatěj ani základní pravidla gramatiky a slovotvorby (Který si užíváš víc, než cokoli. Je snad něco lepšího, uspokojivějšího než pochybení někoho jinýho, kterýho si všimneš jako první a vmeteš mu je do tváře?), kde se nějakou paranormální aktivitou objevujou výrazy, který sou sice tak trochu známý, něco ti připomínaj, ale víc než cokoli jsou jenom anarchismem proti řádu jazyka. Pokusem vyvázat se z totality "správnosti" vyjádření, z unifikovanýho zaprděnýho super-bezpečnýho temna..
Možná to bude jenom další z verbálních hříček (něco jakože avoťrmS (<-) je vlastně Smrťova, pokud znáš symbol šipky), infantilních zmatlanin, takovej záblesk z dob, kdy všichni byly dětma a žvatlání mělo stejnou váhu jako rozkvetlý fráze vyjadřující nevyjádřitelný. Grimasa onehdá znamenala víc, než romány slavnejch spisovatelů, který stejně slavnejma nejsou. Možná sou něčím dědou, starym pánem, kouzelnym dědečkem, ale určitě ne spisovatelem. Prehistorie, řikáš si, taková Pangea vzájemnýho porozumění. Atlantida před tím, než se potopila, nebo snad, Babylon před věží? hloupost...
Laem.... Laem... nejspíš to vlastně nic neznamená, nejspíš je to jenom další z těch zkomolenin, kterejma se anonymní entity snažej bejt zajímavý, prorazit svojí tvrdohlavostí neproniknutelnou kru. Kolik jich asi bude? Takovejch ne-moc významenjch flákačů který věřej tomu, že je něko čte? Co za tim vším hledaj? Proč se jenom vztahujou ke kolektivní entitě, která je stejně všechny schlamstne a výsledkem je průjem. Trošku v něm jsou všichni, rozpoznatelně nikdo. Hledaj snad nekonečnost?
I když vlastně... Laem... Laem....Laem... jasný, už to mam! Dyť to tu je celou dobu přede mnou a je to tak prostý"

...

Rád sem Vás neviděl a zase někdy,
napřečtenou.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama