22.3.16.1

22. března 2016 v 14:27 | ma.str
... pořád dál, do úmoru,
den za dnem stále znovu,
nahoru, dolů, nahoru, dolů...
Vyprávím přeběh svůj,
dějiny karambolu...

Občas v něm probliknou krásnější zítřky,
sem tam se minulost v naděje tříští,
najde se záplata na píchlou duši,
srdce mě přesvědčí, že ještě buší,
přikáže neustat, neusnout na výsluní,
vteřinu po vteřině stále mě honí
přízraky budoucnosti.

Nemaje jistoty mimo svou přítomnost,
držím se všeho, čím chtěl jsem být,
příčetný hlídám si svou vlastní šílenost
- tu touhu bláznovskou
nějak se vymanit,
naivní představu uniknout,
sebe sám opustit.

Znovu se radovat, znovu mít naději,
opustit fatalitu vlastního konání,
obalit bakelitem rána a večery
potlačit tohu se
nestřelit...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama