Neonver

11. října 2016 v 12:00 | ma.str
I.
Přijedeš za milou,
a je to rozbitý.
Tam kde nic nebylo,
je toho ještě míň.
Z tísně se rozvine
nejeden splín,
splynutím s nutností
snad sebe ztratím.
II.
Jó, takhle při podzimu mi to dochází nejlíp,
když tak opadávám spolu s listím po ulicích
a jako venku na obloze tak i uvnitř
je jenom šedošedý ocelový prázdno
který mě nutí vzpomínat
a znova si uvědomovat tu hroudu železobetonovýho
smutku a odmítnutí
slepenou dohromady cementem máčenym slzama
s vápnem hašeným po těch nejšpinavějších dírách,
kde tě ani smrt nenajde.
Prostě tu mohutnou dutou realitu vlastní minulosti,
která mi vypisuje do tváře výrazy,
ze kterejch sem schopnější vybrat ty nejpřesnější,
aby mě nikdo neprokouk.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama